Společně se mnou si v úterý několik studentů a učitelů děčínského gymnázia vyslechlo přednášku Dr. Karla Olivy, jazykovědce a bývalého ředitele Ústavu pro jazyk český. Přestože bychom mohli očekávat, že známý lingvista zkritizuje zavádění nečeských slov do naší běžné slovní zásoby, prokázal se v tomto ohledu nanejvýš pokrokovým.

Přejímání z cizích jazyků v míře, v jaké se nám ho v současnosti dostává, je dle názoru mnoha lidí jedním ze způsobů, jakým češtinu oslabujeme. Ale je tomu skutečně tak? Kazíme češtinu v případě, že cizí výrazy počešťujeme a dáváme jim vlastní tvaroslovné prvky? Měli bychom se snad stát puristy nebo se podobným způsobem izolovat od jiných národů, je-li to vůbec možné?

Co jsem si z přednášky odnesla já, studentka z kvarty? Jelikož nám učitelé a profesoři či jiní nás ovlivňující lidé z našeho okolí předávají – slovy K. Olivy – své „jazykové ideály“ a sami si dotváříme své vlastní, může se stát, že budeme postupně s nesouhlasem naslouchat vyjadřování mladších generací nebo dokonce svých vrstevníků. Jestliže však právě mladá generace udává vývoj jazyka, nezbývá než přihlížet a přijmout nové výrazy, které mnohdy přicházejí společně s novotami našeho světa. Kromě poučení o etymologii všemožných slov či objasnění hned několika jazykových jevů názor Dr. Olivy dokazuje, že jazyk se mění společně s lidskou společností a my nemůžeme jinak, než abychom jej nechali přirozeně vyvíjet.